O tomto víkendu začala weekem 0 další sezóna univerzitní fotbalové soutěže a zároveň něco velkého končí. Před pár dny oslavil své 90. narozeniny jeden z nejlegendárnějších sportovních komentátorů coach Lee Corso. Malý muž s velkým srdcem, bez kterého jsem si roky nedovedl představit sobotní večery a noci při sledování amerického fotbalu na stanici ESPN. Tenhle chlapík oplývá i ve svém věku obrovskou energií a vtipem. Vždy byla pro mě radost ho sledovat. Tak si pojďme o něm říct něco bližšího.
Hráčská kariéra
Lee Richard Corso se narodil 7.8.1935 ve městě Cicero ve státě Illinois italským rodičům. V raném věku se přestěhoval na Floridu, kde také zahájil svou kariéru. Hrával quarterbacka na střední škole Jackson Senior HS. Věnoval se i basketbalu a baseballu, kde mu byl dokonce nabídnut kontrakt na 50.000 USD do týmu Brooklyn Dodgers na pozici shorstopa. Tuhle nabídku odmítl a šel hrát fotbal na FSU. U Seminoles hrával na pozici quaterbacka a cornerbacka a současně se věnoval i baseballu. Jeho spolubydlícím na koleji byl slavný herec Burt Reynolds. Na univerzitě měl přezdívku „Sunshine scooter“ a to především pro jeho obrovskou rychlost a agilitu na hřišti. Tahle vlastnost ho provázela celý jeho život. Byl to takový malý energický čertík, který byl prostě všude. Jako defenzivní hráč stanovil školní rekord v počtu interceptionů (14), který nebyl překonal víc než dvě dekády a překonal ho až coach Prime. Na univerzitě studoval bakalářský obor tělesná výchova a následně další stupeň ve správní administrativě.
Trenérská kariéra
Po absolvování FSU začal Corso v roce 1958 jako graduate assistant (GA) právě na své alma mater. Už tehdy zaujal neobvyklou kombinací analytického myšlení a přirozeného smyslu pro humor – což je mix, který ho bude provázet celou kariérou. Coach Lee je nadprůměrně inteligentní a měl IQ 140.
V 60. letech působil jako defenzivní trenér na University of Maryland, kde se podílel na vývoji moderních zónových obran. Jako dobrý rekrutér také pomohl přivést do týmu prvního černošského hráče Darylla Hilla, který se zároveň stal prvním afro-američanem v celé konferenci ACC.
V roce 1966 odešel na Navy (United States Naval Academy) jako defenzivní koordinátor, což považoval za přelomový moment kariéry. „V Navy jsem se naučil disciplíně, plánování a respektu – a to mě ovlivnilo víc než jakýkoliv playbook,“ řekl později. V té době byl známý jako „players’ coach“ – člověk, který dokázal spojit přísnost s empatií. Mladí hráči mu důvěřovali a on uměl budovat atmosféru loajality a důvěry. Z tohoto angažmá jedno emotivní video, které mu pouštěli kolegové v ESPN College gameday.
V roce 1969 dostal svou první šanci jako hlavní kouč – na University of Louisville. Program byl tehdy slabý a přehlížený. Corso během čtyř sezón zlepšil bilanci i kulturu týmu. V roce 1970 dovedl Louisville k rekordní bilanci 8–3 a účasti v Pasadena Bowl. Jako perlička je také fakt, že zde trénoval svého budoucího televizního kolegu Toma Jacksona.
V roce 1972 se přesunul na svou nejdelší univerzitní adresu, když sestál HC Indiana Hoosiers. S nimi během let 1973-1982 uhrál dvě winning season a v roce 1979 to dotáhli až k vítězství v Holiday Bowlu, kde porazili do té doby v sezoně neporažené BYU Cougars. V roce 1976 během zápasu s Ohio State Buckeyes si vzal time out za stavu 7-6 pro Hoosiers, což bylo první vedení proti Buckeyes za posledních 25 let. Chtěl svým hráčům dopřát historickou chvíli. Kariérní bilance u Hoosiers nakonec však byla negativní 41-68-2. Po deseti letech u týmu byl nakonec odvolán. Jeho styl byl neortodoxní – někdy během tréninku hráče rozesmál vtipem, jindy je donutil běžet navíc kvůli ztracené koncentraci. „Když máte tým s průměrným talentem, musíte je přesvědčit, že jsou výjimeční,“ říkal často. Jeho trénování nebylo o číslech, ale o změně přístupu.
Svou trenérskou kariéru na univerzitě zakončil jako 16. HC univerzity Northern Illinois Huskies, kde však po jedné neúspěšné sezóně skončil.
Corso nikdy nevedl powerhouse univerzitu jako Alabama nebo Ohio State, ale jeho trenérský styl měl dopad: Důraz na charakter, disciplínu a srdce.
Zde je 11 minutové video, které shrnuje trenérskou část jeho života.
Následovalo ještě krátké angažmá u Orlando Renegades v alternativní lize USFL, která však skončila záhy po svém založení. Na této štaci se potkal s legendárním koučem Stevem Spurierem.
Kariéra televizního komentátora.
Skutečný zlom přišel v roce 1987, kdy se připojil ke stanici ESPN. O několik let později, v roce 1993, se stal jedním z hlavních členů tehdy nové předzápasové show College GameDay, která se rychle stala kultovním pořadem sobotního rána pro miliony fanoušků univerzitního fotbalu. Corso byl duší pořadu – kombinací odbornosti, vtipu a neotřelého showmanství.
Jedním z nejikoničtějších prvků show College GameDay je bezesporu tzv. headgear segment, tedy moment, kdy si Lee Corso na závěr vysílání nasadí helmu nebo masku maskota týmu, který podle něj vyhraje hlavní zápas týdne. Tento zvyk začal v říjnu 1996 během zápasu na Ohio State a postupně se stal nedílnou součástí americké sportovní kultury. Je symbolické, že Buckeys jsou týmem, který si coach Corso vybral ze všech týmů (bylo jich celkem 69) nejčastěji. Celkem 45x šel za Buckeyes. Dalšími v pořadí jsou Alabama (38), LSU (25), Florida (22) a můj Oregon (21). Coach nerad chodil proti svým Seminoles, ale přesto to párkrát udělal a ve všech případech se trefil.
Během této tradice Corso nasbíral bilanci 286 výher a 144 proher, což znamená obdivuhodnou úspěšnost přes 66 %. Vybíral si týmy nejen s pomocí helem, ale i kostýmů – například se převlékl za legendárního skřítka z Notre Dame, strom Stanfordu nebo historické postavy jako James Madison či Benjamin Franklin. Jeho náklonnost k Oregon Ducks ho dokonce dovedla k jízdě na motorce po boku maskota. Jednou držel v rukou živého aligátora, když tipoval výhru Floridy, a jindy se na pódiu utkal v předpovědích s popovou hvězdou Katy Perry na univerzitě v Mississippi.
Nezapomenutelná byla i jeho fráze: „Not so fast, my friend!“, kterou si získal fanoušky po celé Americe. Jeho interakce s kolegy jako Kirk Herbstreit, Desmond Howard či Rece Davis byla přirozená, vtipná a plná respektu.
Tady je sestřih nejlepších headgearů
https://x.com/ESPNCFB/status/1953478756300984382
Typickým poznávacím znakem Lee Corsa byla také žlutá ořezaná tužka č. 2, kterou držel během většiny svých vstupů. Nešlo o náhodu – mimo sezónu totiž působil jako ředitel rozvoje obchodu pro firmu Dixon Ticonderoga, známého výrobce psacích potřeb se sídlem na Floridě. V roce 2001 se dokonce podílel na vývoji ekologické pastelky vyrobené výhradně ze sójových bobů.
Jeho život však nebyl bez překážek. V květnu 2009 prodělal ve svém domě na Floridě mrtvici, která mu způsobila částečné ochrnutí. Strávil tři dny na JIPce a následně týden v nemocnici, než se pustil do náročné rehabilitace. Mrtvice ho připravila o řeč na celý měsíc a trvale zpomalila jeho kognitivní funkce. Přesto se nevzdal – vrátil se do vysílání College GameDay ještě téhož roku. Od té doby musel své vstupy pečlivě psát a nacvičovat, protože improvizace už pro něj nebyla možná.
Většina lidí by v jeho věku (tehdy 74 let) odešla do důchodu – on ale nepřestal bojovat. Už o rok později se vrátil do vysílání. A přestože mluví pomaleji, jeho charisma a humor zůstaly.
Dodnes je součástí týmu GameDay a stále si občas nasadí masku – byť se mu kolegové musí s rekvizitami občas pomoct.
Nyní, ve svých 90 letech, se Lee Corso rozhodl definitivně ukončit svou televizní kariéru. ESPN plánuje speciální rozlučkovou epizodu College GameDay, kde se s ním rozloučí fanoušci, bývalí kolegové i sportovní hvězdy. Tato rozlučka se bude konat 30.8.2025 při televizním zápase a velkém showdownu mezi Texas Longhorns a Ohio State Buckeyes.
Lee Corso není jen moderátor. Je symbolem vášně pro univerzitní fotbal, mostem mezi sportovními generacemi a připomínkou, že sport má být hlavně radostí. Jeho vliv na formát sportovní žurnalistiky a způsob, jakým se prezentuje vysokoškolský sport, je neoddiskutovatelný.
Coach Corso však není známý jen svou televizní kariérou. Aktivně se věnoval charitativní činnosti – jako čestný předseda organizace Coaches Curing Kids‘ Cancer pomáhal shánět prostředky na výzkum dětské rakoviny prostřednictvím sportovních aktivit mládeže. V roce 2010 byl oceněn prestižní cenou Contributions to College Football Award, která uznává výjimečný přínos univerzitnímu fotbalu a celoživotní zásluhy.
Mimo kamery byl Corso i rodinným typem – od roku 1957 je ženatý s manželkou Betsy, se kterou má čtyři děti a deset vnoučat.
Ať už si budeme pamatovat jeho srdečný smích, výstřední převleky nebo přesné analýzy, jedno je jisté: Lee Corso zůstane navždy legendou.
Ke sledování amerického fotbalu mě nepřivedl, ale rozhodně mi pomohl neodejít. Bez něj si nedovedu představit sledovat tak dlouho (letos to bude 15 let) univerzitní fotbal, nad kterým leckdo ohrnuje nos. Jistě k tomu přispěla i jeho vřelá náklonost k našemu maskotovi, se kterým i on měl speciální vztah a užili spolu spoustu legrace.
Díky coachi za všechny krásné vzpomínky!
Nakonec jedno emotivní video, u kterého mé oko nezůstalo suché.